Přihlášení

Metodika EquaMate

Veřejná verze 1.0 (pilotní provoz)

Autor: Ing. Michal Štafa, Ph.D.

Naposledy aktualizováno: 14. srpna 2026

Tenhle text je pro ty, kteří se nechtějí spokojit jen s heslem „Věda místo swipování“. Uvádíme zde, co přesně měříme, jak z odpovědí vzniká shoda a kde metoda končí.

Kde to jde, odkazujeme na zdroje. Kde si nejsme jisti, říkáme to.

1. Co EquaMate je a co není

EquaMate je nástroj pro hledání kompatibility. Párování stojí na promyšleném modelu a opakovatelném postupu — nikoli na náhodném procházení profilů.

Smluvní ujednání a ochranu osobních údajů řeší samostatné dokumenty: Obchodní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů.

Odborné vymezení služby

EquaMate není klinická diagnostika, psychoterapie ani standardizované psychologické vyšetření.

2. Východiska

Běžné online seznamování zvýhodňuje okamžitý dojem, velké množství povrchních voleb a sebeprezentaci „na obal“. EquaMate jde opačným směrem: bez feedu kandidátů, bez fotografií v systému a s důrazem na předpoklady dlouhodobé slučitelnosti. Vzhled a preference vzhledu se zjišťují pouze v dotazníku; o shodě nerozhoduje fotka dřív, než se lidé poznají.

Model je navržen ručně. Pravidla vycházejí z odborné literatury o osobnosti, hodnotách, citové vazbě, komunikaci a partnerské stabilitě a z iterativního vývoje produktu. Umělá inteligence o lidech nerozhoduje a nevybírá shody.

Koncepčně se opíráme mimo jiné o rámec vztahových dovedností — vnější komunikaci i vnitřní „dovednosti mysli“ — a o důraz na proaktivní, ne náhodný výběr partnera, včetně vědomí pastí jako nekritické pobláznění, idealizace podobnosti nebo naletění na počáteční dojem (Nelson-Jones, 2006). V dlouhodobém vztahu literatura i praxe shodně ukazují, že záleží na hodnotové blízkosti, realistických očekáváních, vzájemném respektu a schopnosti zvládat neshody — ne jen na prvotní jiskře.

3. Autor a rozsah zveřejnění

Autor projektu je inženýr a programátor (Ph.D. v oboru Konstrukce a dopravní stavby) se zájmem o psychologii, v současné době student oboru Andragogika. Nejde o výstup psychologické instituce.

Veřejně popisujeme principy. Úplné vnitřní nastavení modelu — váhy, prahy, kompletní sada rozhodovacích pravidel — nezveřejňujeme, aby jej nebylo možné účelově obcházet. Pro odbornou recenzi jej lze v odůvodněných případech zpřístupnit samostatně.

4. Vstupní dotazník

Před vstupem do vyhledávání uživatel vyplní strukturovaný dotazník s uzavřenými otázkami (bez volného textu). Vyplnění trvá řádově kolem jedné hodiny a lze jej rozdělit do více sezení. Po dokončení uživatel dostane souhrnnou interpretaci odpovědí a teprve poté se rozhodne, zda chce zapnout aktivní hledání.

Deset tematických celků slouží především srozumitelné orientaci při vyplňování. Při párování se odpovědi nevyhodnocují jako deset izolovaných „známek“, ale ve vztahu dvou konkrétních lidí napříč dílčími dimenzemi kompatibility.

Celek Co zjišťujeme
Osobnost Stabilnější způsoby prožívání, chování a myšlení. U osobnosti vycházíme z modelu Big Five a z položek a struktury veřejně dostupného inventáře IPIP-NEO (Johnson, 2014); znění a použití v produktu mohou být upravené pro kontext párování.
Hodnoty Životní priority a směr. Inspirováno Schwartzovou teorií hodnot (Schwartz, 1992; Schwartz et al., 2012); formulace a škály jsou upravené pro srozumitelnost v seznamovacím kontextu.
Interakce Komunikace, naslouchání a způsoby řešení neshod.
Emoce Blízkost, citová jistota, regulace emocí a související vztahové vzorce — mimo jiné s oporou v teorii citové vazby (Hazan & Shaver, 1987; Collins & Read, 1990).
Přesvědčení Vztahová a životní přesvědčení, např. představy o tom, jak vztahy „fungují“ (Knee, 1998), odolnost a postoje ovlivňující interpretaci obtíží.
Peníze Postoje k financím, jistotě a finančnímu soužití, včetně vlivů z rodinného zázemí (Klontz et al., 2011).
Identita Původ, kulturní kontext a zkušenosti formující očekávání ve vztahu.
Životní styl Denní rytmus, návyky, zájmy a praktické preference sdíleného života.
Vztahy Vztahová historie, záměr (co člověk hledá) a zásadní životní plány (např. děti, typ závazku).
Vzhled Popis vlastního vzhledu a preference atraktivity — bez nahrávání fotografií.

Neexistují správné ani špatné odpovědi. Položky inspirované výzkumnými nástroji jsou adaptované (překlad, formulace, škály, způsob vyhodnocení); nejde o doslovnou administraci původních diagnostických inventářů ani o jejich klinickou interpretaci.

Podrobný výčet všech měřených konstruktů a mapování otázka → pravidlo nezveřejňujeme — model se vyvíjí a úplná transparentnost by usnadnila účelové ladění odpovědí. U vybraných logických nesouladů systém upozorňuje na nekonzistence.

5. Princip párování

EquaMate nehledá „nejpodobnějšího člověka podle jednoho čísla“. Srovnává dva profily napříč více oblastmi a ptá se, zda je dvojice slučitelná jako celek.

  • Vzájemnost. Preference musí sedět oběma směry. Typickým pevným filtrem je shoda genderové identity s tím, koho druhá strana hledá; bez vzájemnosti pár do dalšího hodnocení nepostupuje.
  • Oblast po oblasti. U některých témat je klíčová shoda (vztahový záměr, zásadní životní plány, hlubší hodnoty). U jiných může být rozdíl přijatelný nebo doplňující (např. některé zájmy či styly komunikace). Model proto nepoužívá jedinou vzdálenost podobnosti.
  • Nejdřív dílčí pravidla, pak oblasti, pak celek. Každý pár projde sadou rozhodovacích pravidel. Výsledky se sdruží do tematických oblastí kompatibility; uvnitř většiny oblastí se uplatní vážený průměr penalizací. U směrovací oblasti (typicky gender / orientace preferencí) platí přísnější skládání: zásadní nesoulad oblast prakticky vynuluje.
  • Slabší stránka váží. Celkové skóre páru je normalizovaný vážený geometrický průměr skóre oblastí. Geometrický průměr (na rozdíl od obyčejného průměru) automaticky penalizuje slabá místa, tzn. pár s devíti výbornými oblastmi a jednou katastrofální dopadne hůř než pár, který je všude trochu nadprůměrný. Oblasti s vyšší prioritou (např. zásadní životní plány) ovlivní celek víc než oblasti doplňkové (např. detaily vzhledu).
  • Téměř žádné absolutní vylučující podmínky. Mimo nezbytné směrové filtry (zejména gender) většina pravidel snižuje hodnocení stupňovitě. Pár nemusí být v každé drobnosti ideální; nesmí však propadnout v tom podstatném.
  • Bez veřejného skóre. Uživatel nevidí procenta kompatibility ani žebříček kandidátů. Cílem není druhé hodnotit číslem. U shody se zobrazí především srozumitelné styčné body pro začátek konverzace (např. blízké prvky životního stylu nebo kontextu). Přesná podoba tohoto shrnutí se v pilotní fázi stále ladí.

6. Průběh shody

  1. Do výpočtu vstupují pouze účty s dokončeným dotazníkem a zapnutým aktivním vyhledáváním.
  2. Kandidátní páry se přepočítávají jednou denně. Změna odpovědí se projeví při následujícím denním běhu.
  3. Pokud model vyhodnotí dvojici jako dostatečně slučitelnou a neindikuje zásadní překážky, ověří se aktuální zájem (zejména při delší neaktivitě) a shodu před propojením schválí člověk.
  4. Po schválení mají obě strany sedm dní na zahájení konverzace. Lhůta se přeruší, jakmile píší oba.
  5. V jednu chvíli platí nejvýše jedna aktivní shoda na uživatele.
  6. Shoda je vzácná, proto s ní zacházíme vážně. Kdo navrženou shodu opakovaně ignoruje, čeká na další déle; kdo ji poctivě zhodnotí, vrátí se do hledání bez prodlení.
  7. Každá shoda končí zpětnou vazbou. Po skončení shody (bez ohledu na to, zda konverzace vůbec začala, nebo kam seznámení dospělo) obě strany vyplní krátký strukturovaný dotazník: co fungovalo a co ne, důvod ukončení a jak daleko kontakt zašel. Zabere pár minut a bez něj není možné vrátit se do vyhledávání. Odpovědi slouží ke zpřesnění dalšího hledání a k ladění metody.

Doba do shody závisí mimo jiné na velikosti aktivní základny se slučitelným záměrem a kritérii. V pilotu je základna malá; přísnost modelu úmyslně neobětujeme rychlosti. Je proto potřeba spíše s měsíci.

6.1 Lidská kontrola

V pilotní fázi každou navrhovanou shodu před odesláním kontroluje provozovatel. Vidí agregovaný výstup modelu (celkové hodnocení a rozklad oblastí), nikoli surový dotazník určený ke zvědavému procházení. Lidská kontrola je pojistka proti zjevným nesmyslům a okrajovým případům — ne ruční výběr partnera podle sympatie.

7. Omezení

  • Kompatibilita není chemie. Model odhaduje předpoklady pro porozumění a soužití; osobní setkání rozhodne samo.
  • Self-report má limity. Odpovědi jsou prohlášení o sobě. Nepravdivé vyplnění škodí především tomu, kdo je podává. Systém postupně zachytává hrubé nekonzistence, ale není detektorem lži.
  • Model není uzavřený ani neomylný. Vychází z literatury a praxe; pravidla a prahy se ladí. Jako celek zatím není statisticky validován na velkém vzorku reálných vztahových výsledků.
  • Žádný katalog profilů. Uživatel neprochází kandidáty; potvrzuje zájem o navrženou shodu. To je záměr služby.
  • Vzhled bez fotografií. Preference vzhledu bereme vážně jako součást kompatibility, ale záměrně je necháváme v dotazníku — aby první filtr nebyla fotka a dojem z profilu.

8. Vybrané zdroje

Níže je výběr publikací, o které se veřejný popis opírá. Úplný interní seznam inspiračních zdrojů je širší; u adaptovaných položek nejde o tvrzení, že produkt administruje originální test v klinickém smyslu.

Osobnost, hodnoty, citová vazba, vztahová přesvědčení:

  1. Johnson, J. A. (2014). Measuring thirty facets of the Five Factor Model with a 120-item public domain inventory: Development of the IPIP-NEO-120. Journal of Research in Personality, 51, 78–89. doi.org/10.1016/j.jrp.2014.05.003
  2. Schwartz, S. H. (1992). Universals in the content and structure of values: Theoretical advances and empirical tests in 20 countries. Advances in Experimental Social Psychology, 25, 1–65. doi.org/10.1016/S0065-2601(08)60281-6
  3. Schwartz, S. H., et al. (2012). Refining the theory of basic individual values. Journal of Personality and Social Psychology, 103(4), 663–688. doi.org/10.1037/a0029393
  4. Hazan, C., & Shaver, P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52(3), 511–524. doi.org/10.1037/0022-3514.52.3.511
  5. Collins, N. L., & Read, S. J. (1990). Adult attachment, working models, and relationship quality in dating couples. Journal of Personality and Social Psychology, 58(4), 644–663. doi.org/10.1037/0022-3514.58.4.644
  6. Knee, C. R. (1998). Implicit theories of relationships: Assessment and prediction of romantic relationship initiation, coping, and longevity. Journal of Personality and Social Psychology, 74(2), 360–370. doi.org/10.1037/0022-3514.74.2.360
  7. Nelson-Jones, R. (2006). Human relationship skills: Coaching and self-coaching (4th ed.). Routledge. ISBN 978-0-415-38586-2

Stabilita vztahů, komunikace, konflikt:

  1. Karney, B. R., & Bradbury, T. N. (1995). The longitudinal course of marital quality and stability: A review of theory, method, and research. Psychological Bulletin, 118(1), 3–34. doi.org/10.1037/0033-2909.118.1.3
  2. Gottman, J. M., & Levenson, R. W. (1992). Marital processes predictive of later dissolution: Behavior, physiology, and health. Journal of Personality and Social Psychology, 63(2), 221–233. doi.org/10.1037/0022-3514.63.2.221
  3. Christensen, A., & Heavey, C. L. (1990). Gender and social structure in the demand/withdraw pattern of marital conflict. Journal of Personality and Social Psychology, 59(1), 73–81. doi.org/10.1037/0022-3514.59.1.73
  4. Gross, J. J., & John, O. P. (2003). Individual differences in two emotion regulation processes: Implications for affect, relationships, and well-being. Journal of Personality and Social Psychology, 85(2), 348–362. doi.org/10.1037/0022-3514.85.2.348
  5. Markman, H. J., Stanley, S. M., & Blumberg, S. L. (2010). Fighting for your marriage (3rd ed.). Jossey-Bass. ISBN 978-0-470-48591-0

Volba partnera, soužití, finance, životní kontext:

  1. Luo, S., & Klohnen, E. C. (2005). Assortative mating and marital quality in newlyweds: A couple-centered approach. Journal of Personality and Social Psychology, 88(2), 304–326. doi.org/10.1037/0022-3514.88.2.304
  2. Kalmijn, M. (1998). Intermarriage and homogamy: Causes, patterns, trends. Annual Review of Sociology, 24, 395–421. doi.org/10.1146/annurev.soc.24.1.395
  3. Klontz, B., Britt, S. L., Mentzer, J., & Klontz, T. (2011). Money beliefs and financial behaviors: Development of the Klontz Money Script Inventory. Journal of Financial Therapy, 2(1), 1–22. doi.org/10.4148/jft.v2i1.451
  4. Dew, J., & Dakin, J. (2011). Financial disagreements and marital conflict tactics. Journal of Financial Therapy, 2(1), 23–42. doi.org/10.4148/jft.v2i1.1414
  5. Feingold, A. (1988). Matching for attractiveness in romantic partners and same-sex friends: A meta-analysis and theoretical critique. Psychological Bulletin, 104(2), 226–235. doi.org/10.1037/0033-2909.104.2.226